Vztahová témata

O čem vztahy jsou, co je pohání, na jaké útesy mohou narazit. Kde pro vztah hledat sílu a co znamená péče o vztah.

Vztahové plynutí I

Jak parádní je ten stav, kdy BĚHEM PRÁCE zaplujeme hluboko pod hladinu, kde je ticho a kde najednou vnímáme hlavně svůj dech. Ze břehu už není slyšet nic. Ach, jaká vzácnost! Uděláme toho během pár minut víc než za celý uplynulý pracovní den. Skvělý pocit, báječný. Jsme dobří, lepší než by nás ráno napadlo, a přesto jsme v ten stav ponoření do úkolu doufali. Je příjemný, že? Má smysl, ano? Vydělává nám vlastně ze všech pracovních módů nejvíc, co? A přesto je poměrně vzácný, ani nevíme, co ho spustilo. A co ho sakra spustí příště…  To opěvované pracovní flow, plynutí...

MĚLI JSTE TENHLE STAV NĚKDY V PARTNERSTVÍ? Jasně, sex… napadne asi každého. Ostatně ani tam není ponoření se do něj samozřejmé a shůry dané. Statistiky sice mlží o tom, že nějaké to procento lidí při sexu myslí na nákupy, na bývalé nebo budoucí milence, na podpis do žákovské knížky nebo na čerstvý chleba s máslem a solí. Mám podezření, že těch, kdo během postelových radovánek virtuálně provádějí další úkony, bude víc, než je zdrávo. A je to škoda.

No, ale co je to PARTNERSKÉ FLOW? V něm jde čas měřitelný hodinkami mimo. Druhého ani nevidíme, protože se tak moc se cítíme být jeho součástí a on součástí naší. Baví nás i mytí nádobí, když on / ona utírá nebo vedle vaří kafe. Pobyt v koupelně je najednou nutné zlo, protože radši jsme s ním / s ní. Je nám jedno, jestli spolu plyneme na gauči u oblíbeného seriálu, který najednou zas takové terno není, nebo na túře na vrchol Smrku či na barové židličce, kde se přeřváváme a každý nejspíš toužíme tam nebýt. Na začátku vztahu jsme pod vlivem mozkové chemie ve stavu opojení poměrně často. Pak to ubývá, odchází, řídne, trouchniví a schne. JDE TO DO HÁJE VRÁTIT? Do háje nevím, ale do vztahu ano. Jen to chce trochu práce. Anebo vlastně hodně práce, když už se to začalo vytrácet. Za tuto práci nám ovšem nic na bankovním účtu nepřistane. Zisky jsou nejisté a v nedohlednu. Navíc je tolik aktivit, které se tváří jako důležitější, atraktivnější a ekonomičtější než začít PEČLIVĚ PEČOVAT O VZTAH. Třeba děti. Nebo koníček (krucinál, chci tentokrát ten půlmaratón zaběhnout líp, nebo ne?!). A taky práce, jó práce. To je skálopevné alibi pro všechno. Pro všechno na světě. Kdo to takhle máte – dobře, jak chcete. Až se budete rozvádět, budou se Vám vydělané (a neutracené, protože není kdy) peníze hodit. A advokáti, mediátoři a vztahoví terapeuti si mnou ruce. A děti pláčou. Psi a kočky taky, nechtějí do střídavky ani výlučné péče. Majetky se drolí. Ale to jsme daleko. Před tím, než zadáme do vyhledávače pojmy jako manželská krize nebo rozvod nesporný (a o měsíc později přepíšeme na rozvod sporný), můžeme udělat něco, co nic nestojí a chleba to nežere… A STOJÍ TO ZATO.

Vztahové plynutí II

Jde se plynout. A nebo ještě ne…

Samo to nepřijde. Samy na začátku přišly dopamin a serotonin, opiáty zajišťující, že naše rozmnožovací orgány zpozorní a nutí nás chovat se jako v těch trapných, cukrem, proseccem a slinami přetékajících filmových veledílech. Jenže - mozek bohužel není doupě místního vyhlášeného vařiče-chemika-perníka. Ať mu budete dodávat, co chcete, když pár vytrvá, mozky přejdou na oxytocin a vztah se ze sexuálního mixéru přesune do poklidně bublajícího hrnce na pořádnou porci guláše. Z opojení dospějeme k hezké formě intimity. Tu ovšem, jako ten guláš, je třeba bedlivě míchat, ochutnávat, kořenit, těšit se z něj a na to, jak ho společně budeme jíst. Když jeden míchá a druhý ochutnává a koření, a občas se třeba i prostřídají, je to fajn. Jestliže jednoho začne příprava společného pokrmu nudit nebo se nechá pozřít jinými činnostmi (zavolej mě, až to bude na stole), je riziko, že guláš vychladne, připálí se nebo ho příště nahradí včerejší chleba s margarínem (velký rozdíl proti tomu čerstvému chlebu s máslem, který nás může odvádět od spění k orgasmu a taky to není zrovna vztahové vyznamenání).

Ještě to není jasné? Ještě se ptáme, proč máme na vztahu vědomě makat oba? Aby nevychladl, nepřipálil se nebo nebyl nahrazen rychlovkou pochybné kvality? Z druhé věty tohohle odstavce jsou důležitá dvě slova – OBAVĚDOMĚ. Zázračný oxytocin, hormon intimity, sounáležení (i souložení v HD kvalitě) a sdílení, se nebude vyrábět tam, kde dva nejsou spolu. Když se nevěnují jeden druhému. Když nemají společné zážitky (pozor, společně sdílená domácnost nestačí, společné děti a zvěř to taky neutáhnou). Když se společně NESMĚJOU. Když přestanou VKLÁDAT NA JEJICH SPOLEČNÝ VZTAHOVÝ ÚČET. Bez hormonu sounáležitosti není vztah. To, že vztahy na dálku nefungují, víme dávno (a dobám, kdy jsme plakaly pro chorvatského barmana, je odzvoněno stejně jako momentům, kdy jsme čekali na řídnoucí emaily od australské instruktorky surfování). Ale víme taky, že nefungují ani vztahy na dalekou blízkost? Na vzdalující se blízkost? To je prosím model, kdy dva vedle sebe nějak fungují. Asi i celkem dobře. A okolí je někdy označuje jako „krásný, ideální, vzorový pár, který se přece NEMŮŽE ROZEJÍT“. Plní funkce a role. Jsou zváni na akce jako pár, jsou rodiče, jsou dobří zaměstnanci, spolupodnikatelé nebo jsou byzy-muž se závratnou kariérou a žena v domácnosti se závratným kapesným. Být muškou jenom zlatou, tak při průletu jejich ložnicí startuju turbomotory a zlato nezlato… jsem fuč. Je tam chlad, nuda, ticho, sucho, design a nažehlené povlečení z damašku. A taky je tam často jen jeden z nich. A druhý? Ten je na služebce s milenkou, na jógovém pobytu (s milencem nebo bez něj), v dětském pokoji, v pokoji pooperační péče plastické chirurgie nebo na firemní večeři zakončené v nejdražším baru ve městě. Druhá půlka postele je nažehlenější než ta obydlená.

Ráno u snídaně to vypadá podobně. Ale někdy se tam sejdou, to jo. I s dětmi a taky každý se svými avatary v telefonech. Pak jedou na dovolenou. Někdy teda i všichni. Nikdy jen oni dva (proč taky, když už máme finální a módní počet dětí a role manželského sexu netlumeného polštářem je tedy završená). Avataři jedou taky. Samozřejmě, co tam jinak dělat?