Jitka a Vašek – příběh ze tří pohledů

Jitka a Vašek – ze tří pohledů

Nezávislý pozorovatel

Taková krásná, spokojená, harmonická, téměř katalogová rodina. On, Vašek, je úspěšný výkonný ředitel logistické firmy se sídlem evropského vedení v Praze, ona, Jitka, usměvavá vysokoškolačka na mateřské, předtím pracovala na controllingu v nadnárodní výrobní firmě. Poznali se na univerzitních kolejích, on časem sbalil ji, historku o dlouhém nadbíhání jeho životní lásky dávají rádi k dobru při posezení s přáteli. První se narodilo děvče, o tři roky později chlapec. Před střízlivě moderním, prostorným rodinným domem v Přepeřích u Turnova parkují dva automobily vyšší třídy, pečlivě upravovaná zahrada nabízí dětem i jejich kamarádům ze sousedství bazén i trampolínu. Vašek každé pracovní ráno odjíždí časně do metropole, vrací se před večerníčkem, někdy až po něm. Každé dva, tři měsíce odlétá na jednání ředitelů do Moskvy, mezitím cestuje podle potřeby po zahraničních pobočkách. Odměnou za prací strávený čas je šestimístná výplata, končící na společném účtu, tučné roční prémie nevyjímaje. O víkendech Vaška sousedi vídávají v cyklistickém dresu, většinou taky od samého rána. Jitka se etablovala v ženu, pečující o děti a domácnost, pokus rozjet malou účetní firmu přerušilo očekávání druhého děcka. Obě děti jsou zdravé, bezproblémové a kamarádské, všichni čtyři pokaždé jak ze škatulky. Celá rodina je zapojena do společenského života malého satelitu rodinných domů, kde příběhy jsou si podobné jak jeden pár bot a koloritem je setkávání se na zahradních párty s vděčnými konverzačními tématy exotických dovolených, kariérních postupů, dětských nemocí, nakupování akcií, domácích potřeb a dětských bio-výživ.

Jedno sobotní dopoledne usazuje Jitka obě děti do svého vozu s kufrem naplněným osobními věcmi, nasedne a odjíždí do pronajatého bytu v centru Turnova. Přesně týden po tom, co Vašek podepsal dohodu o střídavé péči.

Vašek

Jsem zklamanej a otrávenej. Postavil jsem jí dům, udělal dvě krásný děti, kupoval auta, bral na drahý dovolený, zkrátka pořídil všechno, na co si kdy vzpomněla. Dřel jsem do úmoru, abychom se měli všichni dobře a nemuseli hledět na výdaje tak, jak jsme to oba zažívali s rodiči. Ona si snad myslela, že si užívám to každodenní cestování po republice, létání business třídou a nekonečnou řadu pracovních večeří v luxusních restauracích a předražených hotelech. Dokáže si představit, jak mi všichni chyběli? Ale musel jsem to zvládnout. Ona si ovšem po šestnácti letech prakticky bezproblémovýho manželství píše s cizím chlápkem, jak jsem se dozvěděl z jejího facebookovýho účtu a ze zpráv z telefonu. Vyplatilo se zainvestovat pár stovek do sledovací aplikace. Teď mám důkaz, zahýbala mi. Určitě mi zahýbala, ačkoliv tvrdí něco jinýho. Co se mi honí hlavou? Ponížila mě.

Jitka

Postavil nám dům, svépomocí. Ještě než postoupil do centrály, trávil všechna odpoledne a víkendy na stavbě. Vídali jsme se jen po nocích. Pak přišla Praha, a jediné, co se změnilo, bylo místo, kde jsem na něj večer co večer čekala. Viděla jsem ho pyšného na pracovní úspěchy, výši jeho odměn a na počet víkendových kilometrů, ujetých na kole. A co jsem z něho měla? Z toho hodnýho a celkem sympatickýho kluka, co mi kdysi tak dlouho nadbíhal, když jsem pracovala na recepci naší vysokoškolské koleje? Ano, postavil dům, udělal mi dvě krásný děti, koupil auto a bral na drahý dovolený. Všechno to jeho snažení nás jen víc rozdělovalo. Co mi dával? Prostředky, zázemí a jistotu. Jistotu, že se to nezlepší. Co dávala já jemu? Péči o naše děti, uklizený dům, vyprané a vyžehlené prádlo, teplou večeři, když už byl někdy doma a můj klín, když měl sílu a chuť. Co jsem chtěla já? Prostor, zájem, pozornost. Kromě aupair, uklízečky, správcové domu a občasné milenky jsem stále žena. Jeho žena.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Nadpis formuláře

    Text formuláře

  • Kategorie