NEUBLIŽUJ A NENECH SI UBLIŽOVAT

Někdy se zdá, že je víc vztahů, v nichž si partneři ubližují, než těch, o které partneři svorně pečují. Lidé dokonce umějí ubližovat z lásky! To však jejich zraňující jednání nijak nezlehčuje. Kdo druhému ubližuje, si ho zkrátka nezaslouží, zejména ubližuje-li vědomě. Mnoho bylo napsáno o tom, jak trestuhodné je takové jednání, o kterém je již předem jasné, že druhého zraní. Ten, kdo svého partnera zraňuje, a ví, jakou bolest a nevratné poškození mu tím způsobuje, si nezaslouží pochopení ani snahu o odpuštění. Existují zraňující chování, která nelze odpustit. Úkolem zraněného je dostat se do bezpečné fyzické i emoční vzdálenosti od toho, kdo mu ublížil. Proč se však často děje přesný opak? Proč zraněný znovu a znovu vyhledává blízkost svého tyrana? Proč touží po jeho pozornosti nebo dokonce po jeho lásce?
Ano, máme popsaný Stockholmský syndrom emoční závislosti oběti na trýzniteli. Ten nám však nevysvětlí, proč dovolíme člověku, kterého milujeme, aby nám ublížil nebo opakovaně zradil nás i celý náš vztah. Proč nám bolest nedá sílu vzepřít se mu a navždy ho vyškrtnout že života. A co když se nám to dokonce děje opakovaně? Navážeme vztah s někým, komu důvěřujeme, všechno vypadá dobře…  A za nějakou dobu nás ten druhý zradí. Nebo jiný možný výklad – dovolíme mu, aby to udělal, a hlavně dovolíme, aby zradil opakovaně! Tenhle výklad jste také jistě četli. Vyvolává pocit, že část viny leží na oběti zrady nebo zranění. Kdyby bylo jednoduché naučit se chovat se tak, že si druzí nedovolí nám ublížit, není kolem nás tolik bolesti z nečekaných zrad a ublížení.
Zkusme se oprostit od hledání viníka. Jsou v tom oba stejně, jeden ubližuje, druhý si nechává ublížit, a pak odpouští třeba jen pro to, aby nezůstal sám nebo aby nepřišel o výhody, které mu vztah s ubližujícím partnerem přináší. Důvody setrvávání ve vztahu má každý jiné a má na ně plné právo. Nelze je hodnotit. Co je třeba si uvědomit, je, že se stále jedná o vztah dvou lidí. O prostor, kdy oba vědí, že k někomu patří a mají naplněnou jednu základní lidskou potřebu, a tou je potřeba vztahu k druhému. To, jakou kvalitu vztah má, odráží hodnotu, kterou člověk připisuje sám sobě. Jak ten, kdo zraňuje a ubližuje, tak jeho zrazovaný partner, jsou osobnostmi většinou slabými, s nízkou sebehodnotou a sebevědomím. Nevěří dostatečně ve svou schopnost tvořit krásný, trvalý a čistý vztah. Dělají to, co je pro ně jednodušší. Jeden ubližuje a zrazuje, protože je to pro něho snazší cesta, než budovat něco hodnotného. Druhý si nechává ubližovat, protože je to pro něho snazší než vztah opustit a jít do prostoru neznáma a počkat si na někoho, s kým vytvoří vztah hezčí.
Co z toho vyplývá? Pusťme se i do akcí, kterých se bojíme, opusťme prostor známého, zdánlivě jistého, i když nehezkého. Neubližujme sami sobě tím, že si necháme ubližovat od druhého.

Brzy si budete moct pořídit pracovní sešit na téma VZTAHOVÁ ZRANĚNÍ, který vám pomůže vyrovnat se se zraněními, která jste si odnesli z minulých vztahů nebo těmi, která jste právě utržili ve vztahu současném.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Nadpis formuláře

    Text formuláře

  • Kategorie