„Vezmi mě do hrsti!“ volá holub ze střechy.

Každý to jistě už aspoň jednou v životě slyšel v různých, a přesto tak nějak podobných situacích. Přísloví „Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“. Podobnost těch situací není vůbec přívětivá, protože v onom rčení nelze neslyšet ten hořký pokus o realismus, cynismus, sarkasmus. Z jisté verbální vzdálenosti by bylo možné ho parafrázovat slovy „kdo chtěl víc, nemá nic“(protože se neuměl spokojit s málem), tedy přeloženo „drž se radši při zemi, chlapče, ať si nenatlučeš“, nebo jinými slovy „nevybočuj z řady, zůstaň hezky v té naší krásné, příjemné, známé, průměrné šedi středu Gaussovy křivky“. Pseudorealističtí šovinisté dodají: „pod každou sukní, stejná Sabatini“. To mravní ponaučení skrývá předpoklad, že mít méně je bezpečnější. To nic nemění na skutečnosti, že stejně toužíme po tom, mít víc. Bezesporu zažíváme situace, kdy je jasně výhodnější držet se na bezpečné straně řeky. Jsou mezi námi ovšem i plavci, kteří mají nutkání zjistit, jak ten druhý břeh vypadá, a to nutkání je silnější než pocit bezpečného průměru. Nebýt takových plavců (či po střechách běhajících lovců holubů), neexistovaly by dnes pojmy jako iPhone, Tesla Model S nebo Fender Stratocaster. On totiž v kontrastu se známým pořekadlem stojí slogan „risk je zisk“.

Zamysleme se nad tím, že ani jeden z obou názorových protipólů nemá univerzální platnost. Riskovat se nevyplácí, ale přešlapovat? To rozhodně také ne. Riskovat ztrátu funkčního vztahu nebo jistou pozici v něm rozhodně výnos nepřináší, setrvání nefunkčním vztahu je stejně tak nevýnosné. Podívejme se na několik, autorem záměrně z kontextu vytržených situací.

Parta kamarádů na rozlučce se svobodou navštíví noční podnik, kde se tanečnice nabízejí hostům jako vánočky o adventu v Albertu a ženatý svědek budoucího manžela si říká: „na ty kozy si musím šáhnout, i kdyby mě to mělo stát rozvod! Ta moje takový nemá“! V té chvíli je třeba zvážit, jaké ovoce tohle rozhodnutí v okouzlení okamžikem přinese a prozíravější se zdá být nechat k prsatějšímu břehu plavat plavce, kteří jsou singl. Matematika mluví jasně, zisk krátkodobý, ztráty dlouhodobé.

 Pohleďme na případ, ve kterém se čelí okouzlení sympatickým mládencem z fitka, který vždy mile pozdraví, je galantní a nezištně uvolní dámě stroj, nebo mladou, atraktivní absolventkou univerzity, nastupující na pozici asistentky jednatele, bezprostřední, svěží, inteligentní a uvěřitelně reagující na otřepané balící formule mlsného kocoura manažera. Opět je na místě se zastavit a zapřemýšlet, zda mám doma (v hrsti) vrabce/vrabčici nebo holuba/holubici? A jak náš vztah vypadá? Jak na mě pohlíží můj domácí protějšek a jak by odpověděl na tu samou otázku? Nevyplatí se více současnému vztahu dodat pořádnou porci péče, neboť nejspíš stojí za to? A potřebuje ji? Nejspíš ano.

Další varianta je ovšem méně transparentní. V ní se ocitne jedinec, který si v běžícím vztahu už někdy položil otázku, PROČ. Pak si pro sebe odpovídá stylem „však není tak zle“, nebo „všude je to stejné“, či „co si zasloužím, to mám“ a přichází stejně tak na řadu ono pořekadlo o vrabci. Je to ovšem na místě? Nestála by riskantní výprava za holubem nakonec za to? O to víc, když jedinec ví, že v hrsti muchlá vrabčáka? A co ten/ta, chudák? Co když si myslí to samé? Nebo si naopak svou situaci uvědomuje a sám by rád z hrsti vyletěl stát se něčím holubem střešním? Co tímto fejetonem chceme vztahosféricky vlastně říct? Zkrátka vyjadřujeme názor, že ve vztahovém bilancování nemá ptactvo co pohledávat a v hrsti by se měly nacházet především rozum a srdce.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Nadpis formuláře

    Text formuláře

  • Kategorie